
Když mladšímu synovi zhruba v devíti letech, po několika vážných průserech ve škole, diagnostikoval psychiatr zcela jednoznačně poruchu pozornosti související s hyperaktivitou, byli jsme z toho mírně řečeno překvapeni všichni. Do té doby znaly naše děti jen vitamíny a kinedryl. A občas jsme jim pomazali kolena mastí od bolesti, když nemohli v noci spát, vydesinfikovali odřeninu po pádu nebo natřeli mastí proti štípancům neznámé hmyzí bodnutí. To bylo vše, co jsme pro ně dosud z lékárny potřebovali. A najednou spousta prášků, které má užívat až pětkrát denně. Byli jsme z toho v šoku.
číst dál